Sbírky: základní informace

Sbírky Městského muzea v Jaroměři obsahují zhruba deset tisíc sbírkových předmětů, které jsou zapsány v databázi Centrální evidence sbírek muzejní povahy Ministerstva kultury České republiky. Mezi hlavní části sbírky patří sbírka archeologická, etnografická, sbírka militarií, plakátů a sbírka umělecká a umělecko-průmyslová. Sbírky uložené v depozitářích našeho muzea jsou řádně evidovány, výběrově konzervovány a restaurovány. Každý rok se sbírky rozrůstají o jednotky až desítky sbírkových předmětů, získaných vlastním nákupem či darem.

1. Archeologický fond

Svou velikostí se soubor archeologických nálezů uložený v jaroměřském muzeu, v počtu pěti tisíc položek, řadí v rámci východních Čech mezi středně velké. Je fondem uzavřeným, neboť podle současného památkového zákona nemá muzeum oprávnění k výzkumům a tudíž jej nelze systematicky doplňovat. Vznikal postupně z darů předaných nálezci či majiteli pozemků při náhodných objevech a výkopech ve městě a v jeho okolí. Většinu shromáždili a do knih zapsali místní dobrovolní spolupracovníci od konce 19. století do roku 1950 – Josef Duška, Václav Pultr ze Smiřic, Josef Matějka a Václav Exner.

V období první republiky studovali a částečně ve svých publikacích využili sbírkové fondy tehdy samostatných muzeí v Jaroměři a Josefově tři pražští badatelé Albín Stocký, Jan Filip a Dr. Jiří Neústupný. Poslední jmenovaný, tehdejší tajemník Svazu československých muzeí, provedl odborné uspořádání sbírek a katalogizaci. Druhou větší složku představují nálezy převedené ze zrušeného josefovského muzea po sloučení Jaroměře s Josefovem. První odbornou inventarizaci a revizi archeologických nálezů uskutečnil v roce 1949 Jan Tomský z muzea v Hradci Králové.

Nejstarší předměty jsou ojedinělé paleolitické zvířecí kosti z Horních Dolců. Nádoby, bronzové zbraně a ozdoby uložené v žárových hrobech z období popelnicových polí tvoří jádro muzejní sbírky. Z kostrových hrobů (pod Vinicemi v Jaroměři, Čáslavky) pocházejí slovanské bronzové i stříbrné záušnice a skleněné perly z náhrdelníků. Ze stejné doby by mohla být i dobře zachovaná dřevěná loď vydlabaná z jednoho kmene stromu (monoxyl v délce 615 cm, šířce 59 cm a výšce 33 cm). Byla objevena při bagrování koryta Labe u Smiřic. Je největším sbírkovým předmětem muzea. Stala se obdivovaným exponátem na výstavě Labe – život řeky, která se konala v roce 1992 v Hamburku a Drážďanech. Početný je soubor středověké i novověké keramiky.

Kuriozitou sbírky jsou převážně celé nádoby, které v základních rysech napodobují neolitickou až halštatskou keramiku. Od původních nálezů se odlišují jak hrnčířskou hmotou, tak větší tloušťkou střepu. Vzhledem k tomu, že ve většině případů je zaznamenáno i jejich údajné naleziště, lze považovat v ruce zhotovené a takřka fantazijně vyzdobené nádoby, za úmyslná falza, která měla „obohatit“ muzeum a nejspíše ošálit jeho správce a nakonec i veřejnost.

2. Etnografický fond

S rozvojem českých zemí v oblasti hospodářství a průmyslu ve druhé polovině 19. století se váže snaha zachytit mizející tradiční způsoby života na venkově. Soukromí sběratelé a vedle nich i spolky shromažďují předměty a dokumenty, které jsou vystavovány na národopisných výstavách. Nejvýznamnějšími sběrateli na Jaroměřsku byli Josef Duška a Josef Matějka (jeho dokumentace má stále velký význam pro národopisné studium, neboť své sběry podrobně popisoval, lokalizoval a zakresloval). Josef Šíma, učitel kreslení na řemeslnické škole a otec slavného malíře Josefa Šímy, se zaměřil na výšivky jednotlivých částí krojů nejen v našem regionu, ale též v ostatních částech Čech a Moravy. Jako jediný je zachycoval i fotograficky. Nejstarší přírůstková kniha dokládá množství darů a také koupí od hlavně od místních obyvatel. V případě jaroměřského muzea to byl především Josef Duška, jehož dary i prodeje byly podle záznamů v rovnováze. Do fondu se v roce 1883 dostaly součásti kroje, nejrůznější textilie, předměty pro zpracování příze – kolovraty, přeslice, vochle, dále tiskařské formy, lidový malovaný nábytek, intarzované truhly a skříně, kamenina.

V roce 1891 se v Praze konala Jubilejní zemská výstava. Úspěšná byla expozice Česká chalupa s prezentací sběratelské činnosti na českém a moravském venkově. Následovaly přípravy další a mnohem větší výstavy, jíž předcházely sběry materiálu a výstavy národopisných odborů. V roce 1895 se uskutečnila Národopisná výstava českoslovanská v Praze. Pro etnografický fond jaroměřského muzea měla velký význam prezentace tzv. Jaroměřské chalupy v rámci pražské výstavy. Působivý interiér, obydlený selským párem a vybavený množstvím sesbíraných předmětů, měl zachytit tradiční život na venkově. Obdiv návštěvníků byl odměnou za odvedené úsilí všech vlastivědných badatelů. Po skončení výstavy se některé vystavené exponáty vrátily do jaroměřského muzea. Dodnes jsou opatřeny štítky s označením pražské výstavy. Zbývající exponáty skončily v etnografické sbírce Národního muzea v Praze.

Národopisný fond jaroměřského muzea se výrazněji rozšířil převedením exponátů josefovského muzea po sloučení Josefova s Jaroměří v roce 1948.

Soubor předmětů fondu dokládá způsob a proměny života na Jaroměřsku, kde vedle zemědělské výroby převládala řemeslná malovýroba a produkce drobných živnostníků. Průmyslový rozmach se proti sousedním městům prosadil až později. Převážnou část národopisu tvoří textil a části kroje – početná kolekce zlatých a stříbrných krumplovaných čepců s plastickými dekory, typickými pro zdejší region. Dále bílé plátěné čepce – holubinky, zhotovené tzv. uzlíčkovou technikou a vzadu zdobené plátěnou nebo hedvábnou stuhou, soubor šněrovaček, jupek, šátků. Nepřehlédnutelné jsou předměty pro zpracování příze, především lnu, a pro region typické tiskařské formy na modrotisk. Vynikají jednoduchostí a krásou vzorů. O zručnosti lidových řemeslníků svědčí soubor malovaného a intarzovaného nábytku, dřevěných plastik, kolekce forem na perník, máslo a jiné.

3. Uměleckoprůmyslový fond

Předměty ze specializované řemeslné výroby původně patřily k vybavení měšťanských domácností. Většina není ani svým vznikem, ani původem vázána na oblast Jaroměřska a do muzea se dostala nákupem či darem. Nejcennějšími kousky jsou: kachle (1537), fajáns a habánská keramika (1677) a vysoký hrnec – mistrovské dílo hrnčíře Jiřího Koláčka z roku 1790. Přínosný pro fond je soubor cínového nádobí, skla, porcelánu a kuchyňského náčiní. Kolekce zámečnických a kovářských exponátů pocházejících z místní řemeslnické školy, založené koncem 19. století, je často využívaným zdrojem pro výstavy, pomáhá při praktické výuce na Střední řemeslné škole Jaroměř.

4. Výtvarný fond muzea

Výtvarný fond muzea je dosti početný a pochází z nejrůznějších zdrojů. Nejstarší díla původně patřila k výbavě chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři. Nejvzácnějším exponátem je torzo oltáře s výjevem Zmrtvýchvstání od neznámého malíře. Malba (tempera na dřevě) z doby okolo roku 1530 ilustruje vývoj pozdněgotického malířství ve východních Čechách. Původně křídlový oltář byl během restaurování interiéru chrámu v letech 1904 až 1909 rozebrán a nový majitel ho druhotně použil. Našla se pouze střední část, která sloužila jako dveře a tomu účelu byla přizpůsobena. V roce 1986 byla oltářní deska restaurována akademickým sochařem Petrem Kadlecem. Mezi nejstarší exponáty patří dvě dřevořezby ve tvaru kartuše s pohledem na starou jaroměřskou radnici a hořící kostel sv. Mikuláše (před 1670). V majetku záduší při chrámu sv. Mikuláše se nacházel i obraz sv. Šimona a Judy od malíře Daniela Třešňáka (* 1685 v Jaroměři). Působil na uměleckém dvoře hraběte Šporka. Z oltáře řeznického cechu sv. Barbory pocházejí sochy světců z 18. a 19. století. Umělecky cenné jsou plastiky sv. Apolonie a sv. Agáty, které původně zdobily oltář sv. Magdaleny. Patrně je vytvořil žák M. B. Brauna – řezbář Martin Krupka. Je tvůrcem hlavního oltáře a kazatelny. Většina soch patrně vytvořila místní řezbářská dílna. Není ani vyloučeno, že některé z těchto plastik vyřezával Josef Kapucián, lidový řezbář narozený v Jaroměři a jeden z tvůrců Třebechovického betlému. Soubor církevních plastik čítá celkem 41 kusů. Z chrámu sv. Mikuláše pochází i kolekce obrazů od neznámých autorů z poloviny 19. století.

Mezi nejcennější díla fondu dále patří dřevěná socha poustevníka sv. Antonína od Řehoře Thényho. Byla vytvořena pro poustevnu v Novém lese nedaleko Kuksu a jak doložil historik profesor Pavel Preiss, sloužila jako důmyslná schránka na pamflety proti jezuitům v Žírči. Po prohrané soudní při musel hrabě Špork sochu odstranit. V roce 1986 byla restaurovaná akademickou sochařkou
Miladou Sukdolákovou.

Více než pět set položek obsahuje soubor obrazů a kreseb. Jedná se o měšťanské portréty, krajinomalby a další žánry. Z první čtvrtiny 19. století pocházejí dva půvabné kvaše s pohledem na Jaroměř a Josefov. Autorem by mohl být Josef Rodeck z Litiče u Jaroměře, neboť ve fondu se nacházejí i dílka jím signovaná. Mezi autory nacházíme známější i méně známá jména dobově módních malířů Adolfa Russe, Karla Blaase, Hugo Ullika, Františka Dobiašovského, Josefa Mukařovského, jaroměřského rodáka Bedřicha Plaškeho, Karla Štěrby, Václava Černého, Karla Beneše, Karla Javůrka a jiných. Přínos pro historii města mají obrazy, kresby a grafiky, které zachycují vzhled města. Jsou to díla Josefa Antonína Lewyho, jaroměřského rodáka Karla Langera, Véna Veselého, Jaro Berana, Josefa Jiránka, Karla Wagnera, Karla Votlučky a Karla Meisnera. Ve sbírce jsou pochopitelně zastoupeni i současní jaroměřští malíři Jiří Škopek, František Krebs, Jan Štorkán. Cenný dokumentační materiál představují amatérské kresby Václava Pácalta a Josefa Matějky.

Zvláštní místo ve sbírce zaujímá soubor 28 kopií originálních děl malířů věhlasných jmen (Rembrandt Harmenszoon van Rijn, B. E. Murillo, A. van Dyck aj.) Koncem 19. století je ve Vídni vytvořil vojenský úředník a samouk Josef Enge, rodák z Josefova. Část sbírky odkázal svému rodnému městu. Neméně zajímavá je kolekce obrazů a kreseb od ruských zajatců internovaných v Josefově za první světové války. Místní obyvatelé je dostávali za darované potraviny nebo tabák a někteří je později věnovali josefovskému muzeu. Do výtvarného fondu je zařazena i malá sbírka podmaleb na skle z 19. století. Mají charakter etnografického materiálu.

Nejslavnější jaroměřský rodák malíř Josef Šíma je ve fondu zastoupen ranými pracemi. Muzeum je nejprve získalo v roce 1960 zásluhou ředitele Zdeňka Bergera. Další se podařilo koupit od Milady Šímové, švagrové umělce. V roce 2001 získalo muzeum jako dar čtyři portréty, v roce 2015 koupilo autoportrét vytvořený Josefem Šímou a několik obrazů, jejichž autorem byl otec malíře-profesor Josef Šíma. Sochařské sbírce dominuje dílo jaroměřského rodáka Otakara Španiela. V roce 1961 získalo převodem z Národní galerie v Praze velkou část jeho umělecké pozůstalosti – sádrové portréty význačných osobností českého politického, hospodářského i kulturního života, modely k pomníkům, návrhy mincí a soubor bronzových plaket. Sbírka též obsahuje díla dalšího jaroměřského rodáka, sochaře Josefa Wagnera a též Vladimíra Preclíka, který své mládí prožil v Josefově. Nechybí ukázka tvorby Josefa Václava Pekárka a Miloslava Vávry, profesorů místní řemeslnické školy, Rudolfa Šraibra a dalších. Muzeum rovněž vlastnilo plastiku Rytíře od O. Gutfreunda – v polovině šedesátých let 20. století byla shledána za nepotřebnou a předána do Národní galerie v Praze.

V grafické sbírce dominují mědirytiny světců francouzské verze cyklu poustevníků podle předlohy M. de Vos a vydavatele Jean le Clerc z první poloviny 17. století. Přes dvě stě položek obsahuje soubor drobné devoční grafiky (mědiryty, mezotinty a oceloryty) pocházející z 18. století a první poloviny 19. století. Jsou to tisky významných i méně známých rytců z Augsburku, Kolína, Vídně, Prahy, ale i grafické dílny v Kuksu, kterou provozoval M. J. Rentz. Půvabné kolorované ocelorytiny (módní listy z let 1844 – 1876) předvádějí novinky francouzské a vídeňské ženské módy. Umělecky i historicky jsou cenné a často využívané rytiny s pohledy na Jaroměř a Josefov z počátku 19. století (R. Bürger, tisk F. Weider, C. W. Arldt, tisk J. G. Braunsdorf).

Volně s grafickou sbírkou souvisí soubor starých map a plánů měst. Nejstarším listem je tištěná Fabriciova mapa Moravy z roku 1579, mezi tištěnými plány měst zaujmou ty, které zachycují staré fortifikace. Vedle několika ručně vyvedených dílčích plánů Josefova je v souboru vzácný rozměrný plán pevnosti Josefov z roku 1802.

5. Fotografický fond

Fotografie a pohlednice tvoří nejpočetnější fond muzea. Je také pracovníky muzea a badateli nejvíce používaný. Fotografie z Jaroměře a Josefova zachycují jak nejrůznější události, tak i stavební podobu souměstí. Mezi nejstarší patří fotografie pořízené profesionálními fotografy Františkem Guldem (unikátní je soubor jeho fotografií z doby bourání hradeb josefovské pevnosti) a Karlem Zeleným z poslední čtvrtiny 19. století. Od známého Josefa Lorence jsou bohužel, až na jednu výjimku, dochovány pouze kabinetní čili ateliérové podobenky pravděpodobně místních občanů. Nejvíce profesionálních fotografií z první poloviny 20. století pochází z ateliéru Oldřicha Šustila. Po druhé světové válce se velmi rozšířila produkce amatérských fotografů. Potřebnou kvalitu však vykazují většinou jen snímky těch, kteří se fotografování věnovali na vyšší úrovni, jako například členové místního fotoklubu. Nejenom technickou kvalitou jsou cenné fotografie Václava Nováka. V roce 2008 muzeum získalo část fotografické pozůstalosti Vratislava Šustila včetně negativů a skleněných desek

Fotografie patří mezi dokumenty, které ohrožuje jak jejich stárnutí, tak i časté používání. Fond byl proto převeden do elektronické podoby a dále se rozrůstá o nové snímky pořizované pouze digitálně.
Nejstarší pohlednice jsou z počátku 20. století. Většina souboru se týká Jaroměře, Josefova a okolí. Jedná se o různé typy významně doplňující informace, jenž o městě poskytují fotografie. Přes početnost muzejní sbírky se stále nacházejí další letité pohlednice, které v ní dosud chyběly, což dokládá rozsah pohlednicové produkce, jejíž nejslavnější éra odezněla ve 30. letech minulého století.

6. Militaria

Militární fond čítá přes jeden tisíc položek. Patřil v muzeu vždy k vyhledávanějším. Postupným doplňováním se vytvořil soubor, na němž lze vcelku dobře dokumentovat vývoj výroby chladných a palných zbraní od 18. století až po první světovou válku. Jedná se především o výzbroj rakouské a pruské armády. Ostatní armády – francouzskou, italskou a polskou zastupují pouze jednotlivé kusy. Fond obsahuje zbraně lovecké různého původu, i z balkánských zemí. Jistou kuriozitu představuje tzv. Černý rytíř – brnění, které bývalo příslušenstvím pohřebního vozu důstojníků josefovské posádky. Kolekci tzv. renesančních mečů tvoří kopie vyrobené v 19. století. Ve fondu je poměrně málo uniforem a výstrojních součástí, což není až tak překvapivé, protože používáním se opotřebovaly nebo zničily dříve, než se mohly dostat do muzea. S vojenskou problematikou souvisí i knihy, grafiky, plány a mapy, které jsou součástí jiných fondů muzea.

Fond se výrazně rozrostl v roce 1948. Tehdy Národní kulturní komise v Praze deponovala v jaroměřském muzeu sbírku vojenských a loveckých zbraní z 18. a 19. století včetně replik husitských zbraní. Jednalo o zabavené předměty továrníka Viléma Dlaboly z Chvalkovic. V roce 1993 byly rozhodnutím soudu vráceny jeho synu Ottovi.

7. Muzejní knihovna

Knihovní fond se začal vytvářet současně se založením muzea. Tvořily jej dary měšťanů, příznivců muzea, spolků a koupě knih. Mezi přispěvateli byli rovněž zakladatelé muzea (J. Duška, J. Baudyš, H. Polický aj.) a posléze členové muzejního spolku. Po sloučení Josefova s Jaroměří v roce 1948 převzalo muzeum v Jaroměři knihovnu josefovského muzea.

Fond v současnosti čítá jedenáct tisíc svazků. Obsahuje pozoruhodnou sbírku 63 rukopisů z období od 15. století do 20. století. K nejcennějším exemplářům patří Kancionál koupený roku 1566 pro literátské bratrstvo, zdobený iluminacemi. Byl cenzurován v první polovině 18. století páterem Antonínem Koniášem, text byl zaškrtán a listy vyříznuty (celkem 97). Na zadním přídeští rukopisu připojil František Petera, bývalý farář v Maršově a Bělohradě, poznámku: „Zlobil jsem se na toho Vandalského Kazisvěta, který tuto velebnou památku směl tak ruchati a hanebně Kaziti !!!“ s poukazem na činnost Antonína Koniáše. Speciálník (Rorátník) z roku 1573 sepsaný měšťanem královéhradeckým Matyášem Litoměřickým nese také zjevné zásahy do textu. Přelepená místa byla rovněž cenzurována A. Koniášem.
Převážnou část sbírky tvoří knihy modliteb a nábožných písní vázané v kůži (první polovina 18. století – první polovina 19. století), jejichž autoři pocházeli z Jaroměře, Rychnovka, Libřic, Jesenice, Vysokova, Opočna, Nového Města nad Metují aj. Některé jsou opatřeny ilustracemi, poznámkou o dedikaci knihy a případně o narození a úmrtí v rodině. Jazyk je zpravidla český. Do fondu je zařazen rukopis úředního charakteru obsahující přehled platů odváděných holohlavskému děkanu – Status animarum decanatum Hollohlavensi incorporatum juxta alphabeticum ordinem locorum a me Franc. Mar. Uhlirz, decano, conscriptus die 30 Januarij 1776. Mezi německy psané rukopisy patří Ganz umständliche Beschreibung der Grafschaft Glatz z roku 1720 aj.

K cenným prvotiskům se řadí kolekce biblí: Bible pražská (1488) a Bible kutnohorská (1489, s dřevořezbami), přední místo mezi tištěnými knihami zaujímají Benátská bible (1506), Kralická bible (1596) spolu s Novým zákonem (1597). Knihovní oddíl militaria obsahuje publikace převedené z knihovny josefovského muzea, které je získalo darem od Bibliothek des Militär-Wissenschaftlichen Vereines in Josefstadt. K nejvzácnějším exponátům patří vojenský spis polního maršálka Raimunda Montecuculi – Memoires de Montecuculi. Nejmenší kniha je kolibří vydání modlitební knížky Diamanten und Perlen o rozměrech 5 x 3,7 cm a naopak největší i nejtěžší An Ehren und an Siegen – Reich (byla vydána k výročí vlády císaře Františka Josefa I., rozměry 52 x 40 x 15,5 cm).
Knihovní fond je postupně doplňován dary či nákupy knih se vztahem ke slavným rodákům města, významným osobnostem a pamětihodnostem Jaroměřska, výročím místních spolků aj.
Fond jaroměřských starých tisků od 16. do 19. století (Knihopis 5191) zpracoval v Knihopisu českých a slovenských tisků Vladimír Jarý z Muzea a galerie Orlických hor.Knihovna je dle knihovního zákona evidována u Ministerstva kultury České republiky jako veřejná. Knihy jsou katalogizovány klasickou formou a v elektronické podobě v knihovním systému Clavius. K vyhledávání slouží jak fyzické karty, tak on-line katalog.

8. Archiv muzea

Důležité místo v muzejním archivu zastává sbírka plakátů obsahující více než 1.700 položek. Nejstarší tiskoviny jsou divadelní cedule z konce 19. století. Sbírka se dělí se na tři části – celostátní, regionální a lokální a zahrnuje politická, hospodářská, kulturní a sportovní témata. K nejvíce využívaným patří plakáty, vyhlášky a nařízení vypovídající o dění v Jaroměři nebo v Josefově během první a druhé světové války, přibližují atmosféru padesátých let minulého století, události revolučních dnů 1989 a prvních svobodných voleb. Zájem je též o divadelní a spolkové plakáty. Archiv obsahuje jednotliviny k politickým událostem (pruskorakouská válka 1866, první a druhá světová válka, volby), torzo písemné pozůstalosti Arnošta Heidricha, Zdeňka Němečka a Blahoslava Hrubého, rodáků z Josefova a dalších významných osobností spjatých s Jaroměři či Josefovem.

PhDr. Olga Mertlíková